Proč vlastně vzniká takový fotoblog?
Důvodů by určitě mohla být spousta. Má odpověď je jednoduchá. Protože jsou mezi námi tací, kteří bez foťáku lidově řečeno "nedaj ani ránu". A já k nim patřím.
Sem tam se stane, že si člověk večer vyrazí na procházku. Nafotí při tom desítky fotek, po návratu je všechny "hodí" do počítače, poupraví, spokojeně se nad nimi usměje, řekne si "To se mi zase jednou něco povedlo", uloží je do složky Večerní procházka a tím jejich existence dá se říct končí, protože víc už se k nim nevrátí.
I kdyby chtěl, tak na ně zapomene. Proč? Takových procházek ještě bude! Takových příležitostí k focení, to kdyby si potom chtěl všechno někdy prohlídnout, potřeboval by měsíc volna a galony silné kávy.
A totéž je i můj případ. Mám harddisk naprosto přecpaný fotografiemi. Ať už se jedná o fotky z akcí, koncertů, rodinných sešlostí a nebo třeba o fotky zvířat, přírody, předmětů nebo jen tak nějakých nahodilých "výjevů".
Fotky a vůbec obrázky můj život doslova provázejí. Nedokážu si už představit vyjít ven z baráku bez nějakého toho fotopřístroje v kabelce.
A zrovna nedávno jsem přemýšlela nad otázkou "proč vlastně?" Proč to všechno fotím, když je to ve finále k ničemu? Nejsem profesionální fotografka, grafička ani malířka, která by se mohla živit prodejem či vystavováním svých fotek a jiných "uměleckých" kousků, nechodím ani do žádného zájmového kroužku "posedlých fotografů", kteří by si alespoň mezi sebou ukazovali co se jim podařilo zachytit... Jen sem tam nahraju jednu, dvě nebo tři fotky na nějaký ten server či internetový profil a jsem ráda, když se tam jednou za čas objeví alespoň jeden komentář.
A tak mě do nosu praštila spásná myšlenka fotoblogu.
Když se nad tím člověk zamyslí, ve finále to možná bude stále k ničemu. Možná se tu jen náhodně jednou za týden porozhlídne nějaký internetový cestovatel a hned zase půjde o dům dál. A možná taky ne. Možná se sem bude rádo vracet pár takových, kteří se rádi podívají na pár fotek, kreslených obrázků, ilustrací či jiných pokusů o umění jedné neznámé holky, kterou to prostě strašně baví.
Ať už to dopadne jakkoliv, jedno vím jistě. Budu mít mnohem lepší pocit, když budu vědět, že někdy někdo může narazit na všechny ty lepší či horší hromádky pixelů které můj foťák zachytil a nebudou do konce věků jen strašit ve virtuální skříni mého milého počítače.
A pro všechny kteří sem přeci jen zavítají - Vítejte! Vítejte, buďte tu jako doma a neostýchejte se komentovat. Jakkoliv komentovat, protože věta "Vypadá to jako by to fotilo pětiletý dítě" může někdy udělat více užitku než škody. Přinejmenším se člověk určitě začne víc snažit :)
Žádné komentáře:
Okomentovat